okolí, který nikdo nechce

5. listopadu 2016 v 14:53 | al. |  everyday

hlídám jen abych ráno snědla něco, po čem budu schopná žít ve škole. pokud nemám teda po ránu trochu nechutnou snídani na intru. to známená dva rohlíky, nějakou šunku nebo jogurt nebo tak něco, nebo loupák, ještě lepší varianta třeba paštiku. čaj. radši si dám ovoce nebo oříšky v medu. po tom se těšim akorát na oběd, přežívám některý dost zbytečně prosezený minuty ve škole, občas i něco dělám. přemýšlím nad tím, co jsem ještě neudělala a co jsem udělala, ale stejně do musím dodělat nebo předělat.

birdasaurus: “Lindsey Pruitt ” birdasaurus: “Eric Smedlund ”

potřebuju nějaký pure fotky na uklidnění, relax, obdivování krásy, co jednou bych chtěla mít. nejen na sobě, v hlavě, na srdci, ale i okolo sebe. těším se na svůj vlastní byt, malej, krásnej, simple, ale to mě čeká moc dlouhá cesta k tomu. což mě štve. pak už se mi bude líbit něco jinýho a tohohle už se nedočkám.

za několik hodin jsem přečetla čekání na godota. přijde mi to jako můj současný stav životní v kostce. dost sranda, ale pokud o tom pak přemýšlíte, zajímavý, vzrušující, šílený, chce se mi z toho brečet.


každej den bych si chtěla vytisknout tak deset obrázků, který miluju, nasat tam různý věci, který miluju nebo jsem milovala a proč už je nemiluju? svoje myšlenky zážitky, který později budou jen vzpomínky plný slz z pláče nebo ze smíchu.

přečíst to pak nahlas. slyšet to nahlas. musí to přečíst někdo jiný, ke ktrýmu mám nějaký vztah v srdci a v hlavě. kdybych si to četla sama není to takový. je to moc osobní a nemůžeš být tak uzavřená a zahleděná do sebe a na sebe. musíš žív v tomhle světě, s tímhle lidem, s touhle společností a okolní přírodou. kterou sis nevybrala ale, tak proč tu žít s těma lidma?
 


Komentáře

1 neweresth | Web | 6. listopadu 2016 v 9:48 | Reagovat

Heh, nejvíc se v tom vidím. Jo, ale prej tu nejsme sami, prej to máme pochopit, naučit se koexistovat s ostatními. Pořád, den, co den, je to těžký. Hlavně, když je člověk zahleděnej do sebe, zaměřený na sebe a rpostě ve svých myšlenkách, táhne se dolů (většinou), chvilka radosti je vyloženě chvilková, lhůtu záruční ani není třeba natiskávat. Heh, ale s okolní řírodou, když je hezká, když ti pohled na ni dělá dobře, to chceš. Když najdeš pocit klidu, úlevu. To prostě chceš. Hned. Teď. Heh, snídám čokoládu, je mi blbě, a říkám si, proč jsem ji snědla celou. A ta nechuť k ničemu? Zahodit ji, ale jak. ^^

2 fakynn | E-mail | Web | 6. listopadu 2016 v 10:37 | Reagovat

Taky se těším na vlastní byt, minimalistiký, čistý, bílý a krásný. Tam mi teprv bude dobře.

3 steel32 | Web | 6. listopadu 2016 v 11:36 | Reagovat

lol, tyhle snídaně :DD toho se člověk snad ani nenají aniž by mu po tom nebylo špatně (ale asi sem jediná komu je z toho špatně :DD)
a ten vlastní byteček, jooo, ty představy jsou nádherný :3 ale úplně si to vystihla s tím, že pak se bude líbit něco jinýho a tohle teda nebude :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.