důkaz okamžiku

7. ledna 2017 v 19:12 | al. |  everyday

jak ti mám pomoct, když cokoli udělám může být použitý proti mě. máš už u sebe někoho, kým bych chtěla teď být já, takže musím sedět sama doma a sledovat, jak se trápíš. ale oni ti pomůžou, v to věřím, jen nevím, proč nemůžu taky něco udělat. nevím co udělat. jsem moc daleko, zároveň tak blízko.
tak moc ti chci pomoct, že myslím jen na tebe. na ostatní míň a to mě štve. ale můžeš za to ty, tvoje slunce a měsíc a všechny planety. všechno to je tvoje, miluje tě to a ty to miluješ taky. já tam jsem jen jako malej asteroid, kterej občas proletí a ty se na něj koukneš, zamáváš mu a nic víc. hořkost techto chvil.
srdce sem si spálila sama. vlastně si za všechno můžu sama, všechno co mi vadí, to si způsobuju sama. ale tvůj vesmír tomu pomohl, ale ty to nevíš. snad to tušíš? myslím, že ne. ale v mé hlavě není všechno pravda. myslím, že pro tebe jsem taky planeta, jako ti ostatní, že jsem na stejné úrovni. jenom potřebuju důkazy, kterým věřím jen v ten okamžik, když mi dáš náznak toho, že jsem planeta. že jsem ve tvý mysli. v to věřím. a zároveň nevěřím. snad nejsem ani ten asteriod ve tvým vesmíru, že jsem úplně jinde a tobě to nevadí, že mě tak často nevídáš. nebo si to jen myslím a tobě to vadí. řekni. cokoli. prosím.
slyšíš ten zvuk? to je moje srdce, vždy při důkazu toho, že víš že existuju, se rozbuší a po pár vteřinách umře. protože by to nevydrželo celý ty hodiny co tě nevidím na vlastní oči i s tvým důkazem jakékoli lásky ke mě.
jsi pro mě kamarádka, kterou mám. občas si tím ale nejsem jistá, že tě mám. nechci tě mít, chci abys měla ty mě.
řekni. cokoli.
představuju si jak se spolu včer díváme na film, jíme plno jídla, ale pořád jsme krásní sami pro sebe. chvíli tomu i věřím, ale pak zase ten důkaz zmizí a nejsem si tím vůbec jistá. napiš mi. cokoli.
hrozně chci aby sis to přečetla, zároveň nechci nic víc než objetí od tebe.
 


Komentáře

1 modni-hity1 | E-mail | Web | 7. ledna 2017 v 19:31 | Reagovat

Krasny obrazky zaujimavy clanok pozyvam ta do sutaze na mojom blogu

2 Džejní | Web | 15. ledna 2017 v 8:48 | Reagovat

chceme vediet, ze druhym na nas zalezi, pretoze kym to nepovedia, nemozeme si byt isti tym, co k nam citia. pre mna bolo vzdy tazke mat kamaratku, ktora ma 20+ dalsich kamaratov po celom svete. nikdy som nechapala, ako moze s tolkymi ludmi udrziavat kontakt. ludia, ktorych by som ja nazvala svojimi kamaratmi, dokazem poratat na prstoch svojich ruk. a obcas ma hrozne stve, ze ti ludia sa mi casto ani neozvu. potom mam pocit, ze nie som pre nich dolezita, a to fakt celkom rani. ako pises, uplne by stacilo objatie od tej osoby, na ktorej nam najviac zalezi.

3 Knowen | 6. února 2017 v 17:11 | Reagovat

Já chci. Se moc moc pobrečet. A spálit sama sebe a nevědět jak se celý vesmír vyvyjí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.