čas a pravda

24. dubna 2017 v 21:21 | al. |  everyday
to všichni ví, že čas neexistuje.
všichni všechno ví.
všichni často zapomínají to, co už ví. co by měli vědět, kdyby mohli, tak taky zapomenou.
všichni jsou stejní, svým lidským chováním a působením na ostatní lidi.
všichni jdou hodit do jednoho pytle na odpady, do popelnice, na skládku, kde je najde kuky.




zajímá mě, proč tak často lžeme.
při otázce ,,jak se máš?" až po otázku ,,miluješ mě?" nebo ,,nemáš na půjčení sluchátka?"




,,slečno, nemáte cigaretu, prosím?"
,,můžu si půjčit ty otázky na češtinu, abych si to opsala než budem psát zítra tu písemku"
,,nemáš papírovej kapesník?"
,,co ve škole vůbec?"
když chce slyšet někdo váš názor, přemýšlíme, jestli mu říct pravdu nebo lež. přemýšlíme, jestli mu říct, co si opravdu myslíme. chce to ten člověk vůbec slyšet? co je to za člověka, jaký k němu máme vztah. máme s ním vztah takový, že mu můžeme říct, co si opravdu myslíme. má ten člověk vztahu s náma takovej, aby se nás fakt zeptal na náš názor a fakt ho chtěl vědět. jsou vůbec takový lidi, který to fakt chtěj vědět. a co s tím pak udělají, s tím názorem. pomůže jim to vůbec. nebo se ptali jen aby se s náma o něčem mohli bavit. chtějí se s námi vůbec ty lidi bavit. nebo se ptají jen proto, že jim vadí trapný ticho. mně přijde lepší trapný ticho, než žvásty a blbosti nebo trapný, občas nabalovací, rádoby flirt, řeci nebo hůř...vtipy.
za jak dlouho si s člověkem vytvoříte vztah, že po něm chcete slyšet opravdový názory, že víte, co si k němu můžete dovolit. po jak dlouhé době a za jak moc strávených minut společnou existencí v jisté blízkosti se s tou osobou můžete bavit úplně o všem a chovat se tak, jaký opravdu jste. nebo se tak chováte pořád? jestli jo, tak je to hezký. cenim. já to totiž nedělám. bojím se pak, uprímně, že to ty lidi pak využijou proti mě. cokoli co jim řeknu, cokoli jaká jsem. snažím se zakrýt chyby, za který se stydím a o který se bojím, že vyjdou na jevo až moc, než chci, že se pak snažím chovat jinak. tak, jak bych chtěla aby mě ty lidi brali. takovou, jaká chci být a jak chci na ostatní působit.
je to smutný.
nejsem sama.
před někým, s kým ste trávili hrozně času ale moc se teď nevídáte, už nemůžete být svý. protože oni vás tak neberou, když se nějak projevíte, dělají si z vás srandu. a vy nevíte, jestli si dělají srandu a pak se o vás baví, když tam nejste. nebo si dělají srandu jen tak, ale mají vás rádi i když máte na sobě třeba kus oblečení ze sekáče nebo se učešete tak, jak vás to baví. je to snad všechno jen o vzhledu. na první pohled na vás cizí člověk totiž působí přes oblečení, boty, styl, vlasy, obličej, oči, brýle, uši, náušnice, rolák, barevný ponožky, stylová bundička, kšiltovka, šála, batoh, styl chůze...
proč ale sakra.

jentak 24.4.2017
před maturitou, ach nebe
ale už po přijímačkách, ach nebe
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.