síla okamžiku, dnes

31. května 2017 v 21:16 | al. |  everyday
nechápu sílu tohoto okamžiku.
okamžiku, kdy je oka mžik a je to pryč. už to tady nikdy nebude, můžete na to vzpomínat, ale nebude to nikdy takový jako to bylo.
nikdy to nebude stejný. můžete si to myslet, můžete to tak cítit, ale všechno je jen ve vaší hlavě a vlastně už to nikdy neexistuje. ani v jiným vesmíru ten okamžik není. je ve vaší vzpomínce a možná ve vzpomínce tech lidí co tam byli s váma.
nádech, výdech.
hrozný, že?




moment, kdy vidíte poprvé nádhernou fotografii. vidíte krásnýho člověka nebo zvíře, který pak už nikdy neuvidíte. nikdy už neuvidíte náhodně potkaného spolužáka na ulici, nikdy už nebudete mít v náruči mravenečníka, který vám packama a drápkama šmátrá za výstrich trička. nikdy to tady už nebude.
něco podobnýho se určitě stane. ale bude to zas jinak silný okamžik, jinak vnímaný moment, chvíle. vteřina, ani ne.

písničku můžete poslouchat stokrát, ale mě se pak třeba ohraje. ztratím lidi, co jsem s tím měla spojený. nebo ty lidi už jsou jiný. jsou jinde. nebo já jsem jinde a jiná, pak už ta písnička nebo chvíle má jiný význam. vzpomínky to změní a už to není. zmizí to.


přesně o tomhle mluvím. plus o té chvíly, kdy sedím na intru, potom co jsme všechny 4 byly venku, pivo, park, tabák, tři random týpci, co si s námi povídali o víře, ježíši, duších, dalším životě, uzdravování. když to tu píšu a zpětně přemýšlím, o tom co se stalo, už to není stejný. ty jako čtenář si to vezmeš jinak, než já, než někdo kdo tam byl se mnou, než lidi co šli okolo a koukali na nás divně, když moji spolubydlící uzdravovali jizvy a ekzém…

fight club, eternal sunshine of spotless mind, passengers. je dobře, že nás něco donutí přemýšlet.

chtěla bych tančit balet. už jsem na to moc stará. žádný takový kroužky už nejsou. proč je jóga, nebo dřív zumba, uplně všude. ale balet není.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.