jiný lidi

4. března 2018 v 13:03 | al. |  everyday


zjistíte o lidech, které znáte víc jak třeba tři měsíce, něco, co vás opravdu překvapí. co hůř, uplně zaskočí.
takovej divnej pocit, že ty lidi znáte, ale pak vám někdo něco řekne a vy je vnímáte uplně jinak. většinou špatně.
myslíte si, že ty lidi znáte fakt dobře, jsou předvídatelný, víte co odpoví na otázku nebo co pustí za písničku nebo za film, když někam jedete nebo někde ležíte a nicneděláte. no a pak se to posere žejo.


no ještě předtím…
byla jsem na supr adveture výletě. z ostravy jsem ve čtvrtek dopoledne jela do brna, šla na výstavu, na kafíčko, na cíčko, poznala nový lidi, viděla svoje starý lidi, přespala v brně, další den jsem zbytečně vstávala na snídani, abych dojela do centra a jela do ikejky na tu snídani. koupila si plno zbytečnýho jídla, všechno to snědla, a jeli jsme na kafíčko.. teda pak se to zvrtlo a dala jsem si dvě kakaa, viděla více svých starých lidí a začlo mi být smutno. pak jsme jeli do prahy, šli do kina na otrlý film pro otrlé diváky, koupila jsem si dvě decky drahýho vína, šla na cíčko, pro kebab a přespala v praze. daší den supr čupr snídaně v podobě piškotů a zmrzliny, oběd jako vždy v praze, antikvariát, cesta na nádraží. poslední cíčko v praze. cesta do ostravy. a teď tak sedím, ležím, jím rýži s vajčkem a fazolema, přemýšlím jestli vypít poslední caprisonne co tu mám nebo si jít něco koupit, ale to bych se musela oblíkat.


zdál se mi dneska sen, kde jsem mluvila anglicky. ale tou svoji angličtinou a hrozně mi to dalo zabrat vymyšlet ty věty, aby to dávalo smysl. takže když jsem se probudila, s takhle moc realistickýho snu, uplně jsem nevěděla vo co de. ale pak sem stejně měla žízeň a potřebovala na záchod, takže pochyb mě donutil, abych si uvědomila kde jsem a vo co de.



koukala jsem na video, jak meditovat, jak ráno vstávat tak, aby vás už takhle na začátku dne celej ten život neznechutil, jak si dát tu sprchu ráno, udělat si čaj nebo tak. tak jsem si řekla, že to chci zkusit. hned potom jsem si uvědomila, že ráno se sprchovat nemůžu, protože tady chodí paní uklízečka a ráno umývá sprchy a záchody a kuchyňku. takže padá i ten čaj. tak třeba nějaka medivace nebo cvičení by šla. no a ono asi ne, když jsme na pokoji tři, každá vstáváme jinak, navíc tu není ani prostor. každá tu máme tak metr od postele ke stolu, pokud teda dáte pryč tu židli, a na šířku od stěny k dalšímu stolu to je tak metr a půl, možná dva metry. sotva si tam lehnu, natož se tam chývat.
chtěla byt jít na byt, ale co se to posledně domlouvalo, tak nás nakonec nebylo dostatečný počet. tak možná od příštího semestru, by to šlo. už mě to tady štve, ale asi tak stejně jako poslední dva-tři roky na intru, teď jsem si opravdu polepšila.
 


Komentáře

1 Steeve X | Web | 17. dubna 2018 v 16:51 | Reagovat

A to ještě nevíš, že ani na bytě si moc nepolepšíš, teda pokud zrovna nebudeš mít svůj pokoj s deseti centimetrama zvukový izolace a takovejma těma polstrovanejma dveřma z blázince.

Takže si takhle hezky studentsky žiješ jo? Kafíčka, cíčka, snídaňky. TO chci taky. Nebo aspoň ten budget na to :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.